Přinášíme Vám rozhovor s Ing. Jiřím Pospíšilem, Ph.D., vítězem kategorie Účetní osobnost roku 2024, publikovaný v Bulletinu Komory certifikovaných účetních.
Jak jsme Vás již informovali, vítězem kategorie Účetní osobnost roku 2024 se stal člen Komory pan Ing. Jiří Pospíšil, Ph.D. Pane Pospíšile, ještě jednou srdečně za všechny členy Komory gratuluji a jsem moc rád, že i letos je právě člen Komory na stupních vítězů a těší mě, že jste to právě Vy. Myslím, že spojení vítěze této kategorie a akademické prostředí VŠE, kde působíte, je přesně to, co podpora účetní profese potřebuje. Těší mě, že vyhrávají ti, kteří se účetní profesi věnují, zviditelňují ji, pomáhají kolegům v branži, zkrátka jsou aktivní a ve Vašem případě se navíc podílí tom, aby tu byla i budoucí generace kvalitních účetních.
A hned se mi nabízí první otázka. Jak jste se k účasti v soutěži dostal, co pro Vás ta účast znamenala co pro Vás znamená tento finální úspěch?
Tuto soutěž, resp. její předchůdce znám už nějakou dobu, sám jsem v ní několikrát hlasoval. Jestli se mě ale ptáte na to, jak jsem se dostal na seznam soutěžících, to upřímně řečeno nevím. Jednoho dne mi přišel e-mail od organizátorů, že mě kdosi nominoval do kategorie „Účetní osobnost roku 2024“ a odborná komise moji kandidaturu schválila. Díky tomu jsem byl zařazen do „portfolia“ soutěžích, pro které mohla veřejnost hlasovat. Dodnes se mi nepodařilo zjistit, kdo za onou nominací stojí. Úspěch v soutěži mi přinesl kromě velké bezprostřední radosti po vyhlášení výsledků také neočekávaně velkou „vlnu pozornosti“. Myslím, že během tří dnů se můj počet spojení na síti LinkedIn snad zdvojnásobil. Netušil jsem, že má soutěž až takový mediální dosah, ale zdá se, že je v naší profesi již poměrně dobře známá.
Nedá mi, abych se nezeptal, jak jste se vlastně k účetní profesi dostal, co Vás k ní přivedlo?
Nemyslím si, že to bylo něco konkrétního. Spíše to byl jakýsi pozvolný vývoj. Pocházím z rodiny živnostníků, tedy se dá říci, že jsem vyrůstal v podnikatelském prostředí. Velmi rád vzpomínám na letní prázdniny u babičky, která provozovala koloniál na vesnici. Mohlo mi být mezi šesti a deseti lety. Mojí oblíbenou aktivitou byla průběžná kontrola data minimální trvanlivosti na zboží a večerní počítání tržby. Také mě z nepochopitelného důvodu fascinoval trezor v zadní části obchodu, který se nepoužíval a rubová strana štítku s provozní dobou na dveřích. Bylo na ní napsáno INVENTURA. Babičku (a i její zákazníky) jsem zlobil tím, že jsem jí tu cedulku tajně otáčel. Některé zákazníky to asi odradilo, protože uvěřili tomu, že skutečně probíhá inventura. Na gymnázium jsem zjistil, že mi docela dobře jde matematika, ale také ekonomie, právo, překvapivě i filosofie. Věděl jsem, že další studium chci směřovat do oblasti ekonomie. Vybral jsem management, což nebyla šťastná volba. Při postupu na magisterský stupeň jsem opustil management a zvolil podnikové finance a oceňování. Oceňování podniků jsem se nějaký čas věnoval, ale pochopil jsem, že to není ono. S doktorským stupněm studia už jsem se „trefil“ do účetnictví a shodou okolností se krátce na to objevila možnost pracovat pro BDO jako metodik finančního účetnictví – to byl v mém profesním vývoji zásadní okamžik. BDO bylo v té době výrazně menší, než je dnes a já myslím, že jsem je zastihnul v ten nejlepší fázi jejich růstu, což s sebou přineslo spoustu příležitostí pro osobní rozvoj.
Asi zbytečná otázka, ale třeba odpověď překvapí - co považujete za svůj největší profesní úspěch?
Odpověď se samozřejmě nabízí – tedy získané ocenění. Já bych ale za svůj největší profesní úspěch označil to, že si mi podařilo po čase hledání té správné profese konečně „strefit“ do účetnictví, ve kterém jsem se tzv. našel. Vykonávat profesi, která se stane Vaší zálibou, to je velké štěstí, nebo lépe: je to úspěch každého z nás, kdo se do takové fáze dopracoval. Totiž k profesi, jako je ta naše, se jen tak nepřichomýtnete. K té se musíte dopracovat – studiem, zkušenostmi, musíte podstoupit různé certifikační zkoušky a také se kontinuálně vzdělávat. To, že jsme k tomu všemu ochotní a schopni to zvládnout, je velký profesní úspěch každého z nás.
Jak vnímáte zájem o účetní profesi ve Vašem akademickém působení?
Profese účetních má jedno „prokletí“, proti kterému se snad všichni na naší katedře snažíme bojovat – je to ta hluboce zakořeněná představa, že účetní je vlastně taková úřednice – prodloužená ruka finančního úřadu, která trápí podnikatele tím, že po nich „pořád něco chce“ a že „tohle jim do účetnictví nedá“ a taky že dobrá účetní se pozná podle toho, že podnikatel neplatí daně. Když se nám podaří studentům vysvětlit, že finanční (ale třeba i manažerské) účetnictví je vlastně něco úplně jiného, a že to může být velmi odborná, náročná ale také prestižní disciplína, tak právě toto poznání bývá tou jiskrou, která podnítí jejich zájem na účetnictví zaměřit svou pozornost. Na VŠE vyučuji už asi deset let a mohu říci, že v každém semestru vždy najdu několik studentů, kteří mají opravdový zájem o náš obor a na jejich studijních výsledcích je to ohromně znát. Když pak takového studenta „vyprovázíte“ u jeho magisterských státnic s vědomím, že jste se na jeho růstu podíleli, to je ta chvíle, kdy si říkáte, že vaše práce na té škole má velký smysl.
To, co zajímá všechny, jak jste na tom s časem a co děláte proto, abyste udržel i čas, jak se říká „pro sebe“. Máte nějaké tipy na to, jak s časem pracovat? Co Vám funguje?
Obávám se, že na tuto otázku nedovedu dát dobrou odpověď, protože umění udržet si „čas pro sebe“ mi stále uniká. V tom nadšení, že dělám práci, ve které nacházím naplnění, a že okolí si výsledků mé práce považuje, jsem se zapojil do řady projektů na různých místech. Čím více jsem rozšiřoval svůj „záběr“, tím více konexí vznikalo a tím více zajímavých nabídek přicházelo. A to i takových, které se velmi špatně odmítají. Chtěl jsem dělat další věci, současně jsem ale nechtěl opouštět „dobyté pozice“. V posledních dvou letech jsem si ale začal velmi intenzivně uvědomovat, jak pravdivé je pořekadlo: „You can do anything, but you can’t do everything“. A tak ve mně postupně uzrálo rozhodnutí některé své aktivity výrazně omezit. Pochopil jsem, že práce tu pro mě bude vždycky ale jiné věci v životě tu za deset či více let už být nemusí a že ve stáří jistě nebudu litovat toho, že jsem málo pracoval.
Pojďme se podívat do budoucnosti, kde vidíte účetní profesi za 5 let, 10 let. Co si myslíte, že se na ní změní a co by měli účetní udělat, aby byli připravení?
Toto je pro mě velmi těžká otázka. Nejsem vůbec vizionář. Rád stojím nohama pevně na zemi a neumím snít o tom, co bude. Myslím si, že ta část našich kolegů, která pracuje jako drobní živnostníci – externí účetní bude externími vlivy donucena k tomu, aby se spojovali do větších celků. Ono totiž zvládnout v jednom člověku tu odbornou stránku našeho oboru, která se nám v poslední době mění až neslušně rychle (vzpomeňme například, jakou legisvakanční lhůtu nám zákonodárci dali na zásadní novelu zákona o DPH, nebo jaký „veletoč“ provedli s dohodami o provedení práce), a k tomu ještě všechny ty (omlouvám se) nesmysly okolo jako jsou GDPR, AML, ESM, ochrana oznamovatelů atd., to jednoznačně je nad síly jednoho člověka, pokud to chcete dělat správně. Postihy za neplnění těchto povinností jsou přitom naprosto neadekvátní – pro samostatné účetní jednoduše likvidační. Jako jediné řešení tedy vidím „koncentraci“, kdy se účetní spojí do sdružených účetních kanceláří a pomohou si úsporami z rozsahu. Čtyři spolupracující účetní si již mohou dovolit zaplatit jednu administrativní sílu, která z nich z větší části sejme toto břemeno administrativních obtíží. Spojení zároveň umožní vyšší specializaci, rozložení odborností, zbyde více času na plánování, koncepci, modernizaci a snad i tu nevyhnutelnou elektronizaci a automatizaci.
Abych se neptal jen já, je něco, co byste chtěl kolegyním a kolegům říct Vy sám?
Po své předchozí odpovědi bych měl skončil nějak pozitivně. Zkusím tedy takovou výzvu: „Milé kolegyně a kolegové, dělejte svou práci s nadšením, zápalem, dělejte ji kvalitně, vzdělávejte se a buďte na svou práci náležitě hrdí, protože kvalitní vedení účetnictví, kvalitní finanční reporting, konsolidace, mají svou hodnotu a není malá. Nebojte se nechat si za dobře odvedenou práci dobře zaplatit. Ať jste samostatná/ý účetní, který si vede svých deset/dvacet klientů, nebo přeborník na konsolidace, myslete na to, že máte dovednost, kterou jste si vybudovali vlastní pílí a je to dovednost, po které bude poptávka vždy. Účetnictví je tu s námi tisíce let a v dohledné době určitě nikam nezmizí.
Co říci závěrem? Děkuji Vám moc za čas věnovaný našemu rozhovoru a přeji Vám do dalšího jak profesního tak i osobního života nemizí elán a dobrou náladu. Ještě jednou moc gratuluji k báječnému umístění.
Děkuji za tuto příležitost a Komoře přeji, aby pokračovala ve svém rozvoji a jednoho dne se s růstem prestiže naší profese emancipovala na úroveň plně samosprávné organizace.